Tak a jsem opět tady. Sice po dlouhých čtyřech měsících, ale dřív to nějak pořád nevycházelo. Ještě na střední škole jsem měl předmět "Konstrukce motorových vozidel" a pan profesor s oblibou říkával - "Konstruktér myslí, ale Pánbůh nedopustí"... Tehdy, před lety, tím měl na mysli například nepodařený projekt motocyklu Jawa-Bizon 622 a 633, který měl nezávislé mazání motoru (princip spočíval v dávkování motorového oleje z olejové nádržky do benzínové směsi olejovým čerpadlem). Jenže přesně podle hesla pana profesora - konstruktér vymyslel na papíře dobrou věc, která ale v praxi nefungovala - mazání bylo nerovnoměrné, čerpadlo se ovládalo lanky od plynové rukojeti - což ztížilo její chod, navíc se nepodařilo zamezit rozsáhlým únikům oleje, takže řidič měl stále zaolejovanou levou nohavici. Pro pohodovou jízdu nic moc... No a podobně je to s těmi čtyřmi měsíci pauzy. Dobrých úmyslů zaskočit na blog a napsat pár slov, bylo dost a dost, jenže zůstalo jen u nich :o). Nejdřív začal zimní semestr, pak úkoly v práci, předsváteční blázinec, Vánoce a Silvestr, teď se pro změnu blíží zkouškové období... stále se dá najít "objektivní" příčina :o).
Ale zpět k tématu. V poslední srpnové úvaze jsem slíbil, že se podíváme na trh s ojetými Pragovkami. Mezitím jsem zjistil od kamaráda, že má kamaráda (české specifikum :D), který pracuje v jakési firmě, zabývající se prodejem armádních přebytků. Takže pokusit se získat touto cestou auto, které nemá téměř nic najeto, je v relativně dobrém stavu a přitom za přijatelnou cenu, bude asi nejschůdnější řešení... Pragovky v bazarech tedy zatím necháme tam, kde jsou. Ale abych aspoň zčásti splnil slovo, zmíním se krátce o cenách a stavu některých aut v bazarech, které jsme navštívili.
S ojetou Pragou je to jako s jakýmkoliv jiným použitým zbožím. Někdy natrefíte na vrak, o kterém je majitel přesvědčen, že se o něj budou kupující rvát a nasadí cenu málem jako za nový Unimog :o). Jindy jsme viděli auto, které vypadalo jako nové, včetně notoricky známých míst (netěsnosti v redukcích, v manžetách diferenciálů nebo zarezlých čepech ramen) a přitom by vám na pořízení takového auta kupodivu stačilo pár desítek tisíc. Takže podtrženo, sečteno, "naše" auto dokážeme obstarat v rozmezí od 20 do ± 100 tisíc. Přirozeně stav kabiny a nástavby je v tak rozdílném stavu, jako byste si kupovali za jedny peníze Trabanta nebo Mercedes... My se spokojíme s něčím uprostřed :o). Přirozeně stále musíme mít na paměti, co s Pragovkou chceme podniknout a co musí vydržet, abychom se nevrátili z poloviny cesty, s ostudou a na podvalníku odtahovky :D. Navíc - zjistil jsem, že ve Slaném (nebo někde u Slaného) je údajně servis, který se zabývá odborným servisem pragovek i jednotlivých komponentů. Dobrá a užitečná informace... ;-)
reklama:
Dopravní fakulta Univerzity Pardubice
- kontinuita tradice veřejných inženýrských škol ve Střední Evropě
Jak jsem řekl – ceny pragovek se pohybují v rozsahu od 20 do 100 tisíc. Přirozeně lze pořídit auto za 150 tisíc, viděl jsem i cenu necelých 200 tisíc. To jsou ale případy spíše ojedinělé a úspěšně lze pochybovat o soudnosti jejich majitelů. Spíš se mi to jeví tak, jako by se na tento typ auta začali zaměřovat překupníci…
Více než na cenu se v následujícím období zaměříme především na vybavení skříně – co se týká technických a funkčních možností, tak i vybavení pro denní potřebu „cestovatelů“. Dokud se nad tím člověk hlouběji nezamyslí, nenapadne ho, co všechno může potřebovat na několikatýdenní cestě. Rodinná dovolená s karavanem nebo práce kamioňáků, to je něco zcela jiného – ač nepopírám, že řadu obdobných zkušeností lze využít i pro naši výpravu.
Ovšem – od dovolené s rodinkou v karavanu nebo jízdy napříč Evropou se 40tunovým kamionem, se naše cesta přece jen bude lišit. My se budeme snažit procestovat ± 10.000 km v době co nejkratší – alespoň v rámci možností; přesto naši výpravu odhadujeme minimálně na šest týdnů, možná dva měsíce. Při této době to vychází tak, že bychom měli absolvovat v průměru 170 až 280 km denně. Zdánlivě to není mnoho, ale musíme brát v úvahu konstrukční rychlost pragovky (60 km) a hlavně reálnou rychlost, která – zejména v kopcovitých a hornatých oblastech – může být výrazně nižší. Naprostou většinu trasy máme již projetou z dřívější doby a dřívějších cest, ovšem se zcela jinými vozy J. Jinými velikostí i cestovní rychlostí… Praga je ale především terénní náklaďák, který má blíže k traktoru, než k Mercedesu S320 CDI J. Na druhou stranu – díky doslova geniální jednoduchosti konstrukce sázíme na relativně bezproblémový průběh celé cesty. Ovšem – i když je to stroj jednoduchý, přesto je to stále stroj. Poruchy různého charakteru musíme předpokládat a musíme na ně být připraveni. A právě tohle bude jednou z nejdůležitějších etap přípravy. Vytipovat potenciálně poruchové jednotlivé díly i celé komponenty, které nás mohou během cesty opustit a vydat se svévolně na svou poslední cestu do automobilového nebe… Nebude toho málo a musíme volit s rozvahou – co všechno vzít a co naopak nechat doma, připravené v záloze pro případ nejvyšší nouze.
Více než na cenu se v následujícím období zaměříme především na vybavení skříně – co se týká technických a funkčních možností, tak i vybavení pro denní potřebu „cestovatelů“. Dokud se nad tím člověk hlouběji nezamyslí, nenapadne ho, co všechno může potřebovat na několikatýdenní cestě. Rodinná dovolená s karavanem nebo práce kamioňáků, to je něco zcela jiného – ač nepopírám, že řadu obdobných zkušeností lze využít i pro naši výpravu.
Ovšem – od dovolené s rodinkou v karavanu nebo jízdy napříč Evropou se 40tunovým kamionem, se naše cesta přece jen bude lišit. My se budeme snažit procestovat ± 10.000 km v době co nejkratší – alespoň v rámci možností; přesto naši výpravu odhadujeme minimálně na šest týdnů, možná dva měsíce. Při této době to vychází tak, že bychom měli absolvovat v průměru 170 až 280 km denně. Zdánlivě to není mnoho, ale musíme brát v úvahu konstrukční rychlost pragovky (60 km) a hlavně reálnou rychlost, která – zejména v kopcovitých a hornatých oblastech – může být výrazně nižší. Naprostou většinu trasy máme již projetou z dřívější doby a dřívějších cest, ovšem se zcela jinými vozy J. Jinými velikostí i cestovní rychlostí… Praga je ale především terénní náklaďák, který má blíže k traktoru, než k Mercedesu S320 CDI J. Na druhou stranu – díky doslova geniální jednoduchosti konstrukce sázíme na relativně bezproblémový průběh celé cesty. Ovšem – i když je to stroj jednoduchý, přesto je to stále stroj. Poruchy různého charakteru musíme předpokládat a musíme na ně být připraveni. A právě tohle bude jednou z nejdůležitějších etap přípravy. Vytipovat potenciálně poruchové jednotlivé díly i celé komponenty, které nás mohou během cesty opustit a vydat se svévolně na svou poslední cestu do automobilového nebe… Nebude toho málo a musíme volit s rozvahou – co všechno vzít a co naopak nechat doma, připravené v záloze pro případ nejvyšší nouze.
Jen tak namátkou pár dílů, u kterých očekáváme poruchu a nutnost opravy nebo výměny a už teď je máme na seznamu věcí, které budeme brát sebou:
- Kardan
- Převodová skříň
- Přední a zadní péra
- Třmeny per
- Ramena nápravy
- Tlumič výfuku
- Výfukové potrubí
- Kompresor
- Odkalovač
- Vzduchová nádrž
- Brzdový pedál + brzdič
- Tlakový spínač brzd
- Ventil vzduchu
- Přední sklo
- Rezervní kola (kompl.) + matice kol
- Dopravní čerpadlo paliva
- Vstřikovací čerpadlo
- Vstřikovací trysky
- Kompletní palivové potrubí
- Palivové filtry
- Klínové řemeny
- Pojistky, žárovky, startér, dynamo…
- Stěrače
- Zpětná zrcátka
- Kryty zadních světel
...a mohl bych ještě psát dlouho - ale nebudu... Pokračování zase příště (a tentokrát snad po kratší odmlce) J
Dávejte na sebe pozor a jezděte opatrně... v
______________________________________reklama:
Dopravní fakulta Univerzity Pardubice
- kontinuita tradice veřejných inženýrských škol ve Střední Evropě
Žádné komentáře:
Okomentovat