[5] Vhodné auto zatím nemáme...

       Blíží se konec prázdnin a s ním plíživě i konec léta. Když jsem před 13 měsíci napsal první příspěvek, přirozeně jsem nepředpokládal, že naše výprava kolem Evropy proběhne hned v následujícím roce (tj. 2010). Při pročítání předchozích příspěvků jsem si všiml, že jsem se nikde o žádném konkrétním termínu nezmínil. Nebyl to sice záměr, ale také to není nedostatek. Pro zvídavé snad mohu odhadnout předpokládaný start na léto 2011, ale pravděpodobnější je spíš ještě rok následující – tj. léto 2012. Opakuji, že je to odhad! Proč jen odhad? Protože je před námi ještě dlouhá řada úkolů a příprav. Uplynulý půlrok byl pro nás všechny poměrně hektický a příliš času na blog ani na přípravy cesty "PGTEU" (Praga-goes-to-EU J) nezbývalo. 

       Nicméně pár drobnostmi – spíš symbolicky – jsme už "inventář" výpravy obohatili. Za zmínku stojí pravá houkačka ze 'Sergeje' (kdo neví, co je Sergej, mrkne SEM). Na jednom fóru o trucktrialu jsem narazil na výstižnou definici této houkačky – cituji: "Sergej je ruská mašina a na ní jsou houkačky, který se nedaj snad s ničím, kromě lodních, srovnat." Osobně mohu potvrdit. Když jsem poprvé zkoušel funkčnost houkačky, po zahoukání mi vypadla z ruky a následujících 5 minut jsem si vychutnával příjemné pískání a zvonění v uších... J

Další 'rekvizitou' je reflektor na kloubu – hledáček. Sice maličkost, ale potěšila mě... Na střechu kabiny plánujeme umístění světelné rampy, ale hledáček najde své místo (a využití) také.

Tak a důležité součástky máme, opatřit zbytek auta je už pouhý detail... J

Když se ale zmiňuji o autě – kamarád z Dopravní fakulty mi poslal odkaz na zachovalou Pragu, za necelých 50 tisíc. Je otázkou času (doufám, že nedlouhého), kdy začne- me vybírat nejvhodnější kandidáty pro náš účel... Musím ale ještě předtím zařídit důležitou věc – a to možnost parkování. Do garáže, kterou vlastním, se bohužel nevejde ani vyšší dodávka, natož třímetrová Praga. A vzhledem k pracím a úpravám, které na autě bude nutno provést, není možné parkovat někde na ulici nebo nestřeženém místě. Btw. – to jsou právě ty 'detaily', kterými se musíme zabývat a o kterých jsem se v kterémsi předchozím příspěvku zmiňoval L.
Takže auto ještě nemáme, ale protože na jeho přestavbu a přípravu stejně není prozatím dostatek času, není to prvořadá záležitost. Obávám se, že administrativní příprava (zejména co se týká detailního plánování trasy) nám zabere víc času a energie, než celá přestavba vlastního auta.

No a co... S tím jsme počítali a s tím jsme do téhle 'šílenosti' šli. J

Pokračování zase příště, dávejte na sebe pozor a jezděte opatrně...v
_____________________________
reklama:


Institut Jana Pernera, o.p.s.
Univerzita Pardubice
Dopravní fakulta Jana Pernera
Vzdělávací a informační pracoviště
Pod Výtopnou 2/367, 186 00 Praha 8 - Karlín

• http://www.perner.cz

[4] Pár náhradních dílů...

Tak a jsem opět tady. Sice po dlouhých čtyřech měsících, ale dřív to nějak pořád nevycházelo. Ještě na střední škole jsem měl předmět "Konstrukce motorových vozidel" a pan profesor s oblibou říkával - "Konstruktér myslí, ale Pánbůh nedopustí"... Tehdy, před lety, tím měl na mysli například nepodařený projekt motocyklu Jawa-Bizon 622 a 633, který měl nezávislé mazání motoru (princip spočíval v dávkování motorového oleje z olejové nádržky do benzínové směsi olejovým čerpadlem). Jenže přesně podle hesla pana profesora - konstruktér vymyslel na papíře dobrou věc, která ale v praxi nefungovala - mazání bylo nerovnoměrné, čerpadlo se ovládalo lanky od plynové rukojeti - což ztížilo její chod, navíc se nepodařilo zamezit rozsáhlým únikům oleje, takže řidič měl stále zaolejovanou levou nohavici. Pro pohodovou jízdu nic moc... No a podobně je to s těmi čtyřmi měsíci pauzy. Dobrých úmyslů zaskočit na blog a napsat pár slov, bylo dost a dost, jenže zůstalo jen u nich :o). Nejdřív začal zimní semestr, pak úkoly v práci, předsváteční blázinec, Vánoce a Silvestr, teď se pro změnu blíží zkouškové období... stále se dá najít "objektivní" příčina :o).

Ale zpět k tématu. V poslední srpnové úvaze jsem slíbil, že se podíváme na trh s ojetými Pragovkami. Mezitím jsem zjistil od kamaráda, že má kamaráda (české specifikum :D), který pracuje v jakési firmě, zabývající se prodejem armádních přebytků. Takže pokusit se získat touto cestou auto, které nemá téměř nic najeto, je v relativně dobrém stavu a přitom za přijatelnou cenu, bude asi nejschůdnější řešení... Pragovky v bazarech tedy zatím necháme tam, kde jsou. Ale abych aspoň zčásti splnil slovo, zmíním se krátce o cenách a stavu některých aut v bazarech, které jsme navštívili.

S ojetou Pragou je to jako s jakýmkoliv jiným použitým zbožím. Někdy natrefíte na vrak, o kterém je majitel přesvědčen, že se o něj budou kupující rvát a nasadí cenu málem jako za nový Unimog :o). Jindy jsme viděli auto, které vypadalo jako nové, včetně notoricky známých míst (netěsnosti v redukcích, v manžetách diferenciálů nebo zarezlých čepech ramen) a přitom by vám na pořízení takového auta kupodivu stačilo pár desítek tisíc. Takže podtrženo, sečteno, "naše" auto dokážeme obstarat v rozmezí od 20 do ± 100 tisíc. Přirozeně stav kabiny a nástavby je v tak rozdílném stavu, jako byste si kupovali za jedny peníze Trabanta nebo Mercedes... My se spokojíme s něčím uprostřed :o). Přirozeně stále musíme mít na paměti, co s Pragovkou chceme podniknout a co musí vydržet, abychom se nevrátili z poloviny cesty, s ostudou a na podvalníku odtahovky :D. Navíc - zjistil jsem, že ve Slaném (nebo někde u Slaného) je údajně servis, který se zabývá odborným servisem pragovek i jednotlivých komponentů. Dobrá a užitečná informace... ;-)

Jak jsem řekl – ceny pragovek se pohybují v rozsahu od 20 do 100 tisíc. Přirozeně lze pořídit auto za 150 tisíc, viděl jsem i cenu necelých 200 tisíc. To jsou ale případy spíše ojedinělé a úspěšně lze pochybovat o soudnosti jejich majitelů. Spíš se mi to jeví tak, jako by se na tento typ auta začali zaměřovat překupníci…

Více než na cenu se v následujícím období zaměříme především na vybavení skříně – co se týká technických a funkčních možností, tak i vybavení pro denní potřebu „cestovatelů“. Dokud se nad tím člověk hlouběji nezamyslí, nenapadne ho, co všechno může potřebovat na několikatýdenní cestě. Rodinná dovolená s karavanem nebo práce kamioňáků, to je něco zcela jiného – ač nepopírám, že řadu obdobných zkušeností lze využít i pro naši výpravu.

Ovšem – od dovolené s rodinkou v karavanu nebo jízdy napříč Evropou se 40tunovým kamionem, se naše cesta přece jen bude lišit. My se budeme snažit procestovat ± 10.000 km v době co nejkratší – alespoň v rámci možností; přesto naši výpravu odhadujeme minimálně na šest týdnů, možná dva měsíce. Při této době to vychází tak, že bychom měli absolvovat v průměru 170 až 280 km denně. Zdánlivě to není mnoho, ale musíme brát v úvahu konstrukční rychlost pragovky (60 km) a hlavně reálnou rychlost, která – zejména v kopcovitých a hornatých oblastech – může být výrazně nižší. Naprostou většinu trasy máme již projetou z dřívější doby a dřívějších cest, ovšem se zcela jinými vozy J. Jinými velikostí i cestovní rychlostí… Praga je ale především terénní náklaďák, který má blíže k traktoru, než k Mercedesu S320 CDI J. Na druhou stranu – díky doslova geniální jednoduchosti konstrukce sázíme na relativně bezproblémový průběh celé cesty. Ovšem – i když je to stroj jednoduchý, přesto je to stále stroj. Poruchy různého charakteru musíme předpokládat a musíme na ně být připraveni. A právě tohle bude jednou z nejdůležitějších etap přípravy. Vytipovat potenciálně poruchové jednotlivé díly i celé komponenty, které nás mohou během cesty opustit a vydat se svévolně na svou poslední cestu do automobilového nebe… Nebude toho málo a musíme volit s rozvahou – co všechno vzít a co naopak nechat doma, připravené v záloze pro případ nejvyšší nouze.

Jen tak namátkou pár dílů, u kterých očekáváme poruchu a nutnost opravy nebo výměny a už teď je máme na seznamu věcí, které budeme brát sebou:

• Kardan
• Převodová skříň
• Přední a zadní péra
• Třmeny per
• Ramena nápravy
• Tlumič výfuku
• Výfukové potrubí
• Kompresor
• Odkalovač
• Vzduchová nádrž
• Brzdový pedál + brzdič
• Tlakový spínač brzd
• Ventil vzduchu
• Přední sklo
• Rezervní kola (kompl.) + matice kol
• Dopravní čerpadlo paliva
• Vstřikovací čerpadlo
• Vstřikovací trysky
• Kompletní palivové potrubí
• Palivové filtry
• Klínové řemeny
• Pojistky, žárovky, startér, dynamo…
• Stěrače
• Zpětná zrcátka
• Kryty zadních světel

...a mohl bych ještě psát dlouho - ale nebudu... Pokračování zase příště (a tentokrát snad po kratší odmlce) J

Dávejte na sebe pozor a jezděte opatrně... v

______________________________________
reklama:
Dopravní fakulta Univerzity Pardubice 
- kontinuita tradice veřejných inženýrských škol ve Střední Evropě

• http://www.upce.cz/dfjp/index.html

[3] Něco málo úvah o trase II.

Minule jsem slíbil, že se vrátím k hlavním záchytným bodům na naší budoucí trase. Zavrhli jsme otrocké kopírování pobřeží, které se zpočátku sice jevilo jako zajímavé, ale absolvovat tak většinu 14.000 km dlouhé trasy (což byla původní myšlenka), to by asi nebylo to pravé řešení cesty kolem EU – ač by se jednalo skutečně a doslova o obkroužení hranic Unie J.

Přišla tedy na řadu nová varianta. Jak jsem se zmínil v předchozích „Úvahách o trase“, souhrnem máme všichni celkem dost nacestováno po celé Evropě, v řadě míst máme kamarády a známé, někde jsme byli určitou dobu pracovně, jinde jsme zase zažili něco zajímavého nebo je tam prostě „fotogenická“ krajina J. Propojení – když ne všech, tak alespoň většiny těchto bodů – by mohlo orientačně nastínit směr a délku trasy.

Vypisovat nyní bod po bodu, to by asi v tuto chvíli nebylo zajímavé. Stejně tak jako detailní popis trasy, neboť ta se ještě může mnohokrát změnit. Stačí, abychom při plánování narazili na úsek, který z nějakých důvodů – zejména kvůli dopravním omezením – nebude pro naši 'vejdu' průjezdný. Jeden velmi důležitý prvek plánování je ovšem jistý už teď – a sice ten, že trasa se bude striktně vyhýbat všem dálnicím. Ne snad proto, abychom ušetřili na poplatcích, ale z prostého důvodu (zasvěcení již tuší), že Praga V3S má maximální konstrukční rychlost 60 km/h, což je ve většině států (ne-li ve všech) pod limitem minimální povolené rychlosti pro jízdu po dálnici. Podotýkám, že nikdo z nás to nevnímá jako handicap, ale naopak – silnice nižších tříd vedou mnohem zajímavější krajinou a nesvazují nás možnostmi kde odbočit, kde zpomalit, nebo kde zastavit (třeba kvůli zajímavým záběrům).

Dvě místa jsou ale jistá – start a cíl. Výchozím místem bude Ústí nad Labem, jako oficiální cíl a poslední místo našeho itineráře pak bude Praha. Už jsem se zmínil o tom, že jedním z důležitých míst, která rozhodně nemůžeme vynechat, bude gigantický model krystalové mřížky železa – Atomium v Bruselu. Trasa ale nepovede přímo do Bruselu. Navštívíme řadu míst předtím, než přijedeme do Belgie.

Takže – jen nejdůležitější body (bez záruky, protože změny ještě nepochybně přijdou):

- CZ 40007 Ústí nad Labem (START)

- D 17214 Alt Schwerin (Agrarhistorischen Museum)

- DK 4874 Gedser

- D 20095 Hamburg

- NL 5991 Baarlo LB (kamarád Erik + klášterní zámek Castle d'Erp)

- B 1000 Bruxelles (Atomium)

- B 8380 Zeebrugge (Maritime theme park)

- F 75001 Paris

- F 35400 St Malo (město známé jako „Home of pirate-mariners“)

- F 33000 Bordeaux

- E 39540 San Vicente de la Barquera (Fish townlet)

- E 33100 Trubia (kamarád José Cabezas a jeho restaurant Tebeo 2)

- P 2430 Sao Pedro de Muel (amazing lighthouse)

- E 28001 Madrid

- AND AD500 Andorra la Vella

- F 12100 Millau (tallest vehicular bridge in the world)

- MC 98030 Monaco

- I 56100 Pisa (Piazza dei Miracoli)

- I 00100 Roma (One of oldest cities Europe)

- I 30100 Venezia (See Venezia and then die J)

- SLO 1000 Ljubljana (city full of creativity, heritage and history)

- H 9700 Szombathely (almost 2000 years old town)

- SK 851 02 Bratislava

- CZ 669 02 Znojmo (1. Czech museum motorcycles)

- CZ 530 02 Pardubice (University of Pardubice, Transport Faculty)

- CZ 100 00 Praha – the capital city of the Czech Republic (FINISH)

Trasa v této podobě by měla mít celkem cca 10.000 km.

Jak jsem řekl, počítáme stále s řadou změn. Nemáme například ještě ověřeno, jestli se s vejdou vůbec dostaneme například do Andory; údajně je tam povolen vjezd jen autobusům a osobním vozidlům. Uvidíme, jestli naši vojensky vyhlížející vejdu v případě policejní kontroly uhádáme jako karavan J.

Až příliš dobře si uvědomujeme, kolik máme před sebou práce. Výše popsaný, stručný itinerář je toho důkazem. Protože je to teprve pouhý nástin trasy, čeká nás podrobné plánování, prověřování možností, prověřování nutnosti různých povolení atd.

Mimochodem - ptal se mě kamarád, proč nepočítáme s průjezdem přes Rakousko. Takže ještě jednou, pro všechny: Přátelé a kamarádi, Rakousko tedy zcela určitě nenavštívíme! Raději objedu půl Evropy na zpátečku, než se ještě někdy setkat s arogancí a tupostí rakouských celníků a policistů. Předcházím případné dotazy a podotýkám, že v Rakousku jsem byl nesčetněkrát, ještě mnohem častěji jsem jím tranzitoval do Itálie nebo dále přes Německo do Švýcarska, všem nepříjemnostem v podobě pokut a zbytečné buzerace - hlavně na hraničních přechodech - jsem se vyhnul (resp. pokaždé uhádal - samozřejmě hovořím o dobách před vstupem ČR do Evropské unie), ale přesto necítím potřebu "šlapat na hada bosou nohou", tedy v přeneseném slova smyslu - brázdit Rakousko náklaďákem z roku 1953 J. Prostě - Rakousko v našem itineráři nehledejte. Není tam a určitě nebude.

Příště se podíváme na aktuální nabídku trhu s ojetými pragovkami.

__________________________________________________

Institut Jana Pernera, o.p.s.
Univerzita Pardubice
Dopravní fakulta Jana Pernera
Vzdělávací a informační pracoviště
Pod Výtopnou 2/367, 186 00 Praha 8 - Karlín

• http://www.perner.cz

[2] Něco málo úvah o trase

Náš projekt se o pidimetr* posunul zase kupředu a posun spočívá především v tom, že už jsme v plném počtu zamýšlené posádky. Posledním a nejmladším členem je student FF Martin, který bude zastávat převážně funkci provianťáka, kuchaře a také tlumočníka, zejména v jazycích guaraní, bongo-bongo, kečuánštině a ajmarštině. To, že umí naprosto perfektně anglicky, něco málo francouzsky a trochu německy, už není tak důležité J...

Vnímavý čtenář jistě postřehl nadsázku, neboť s bolívijskou ajmarštinou se v Evropě asi nesetkáme, ale angličtinu nebo francouzštinu Martin určitě ve prospěch výpravy (jak také jinak), nepochybně uplatní... J

Také jsme poněkud slevili z nároků na délku trasy, protože původních, odhadovaných 14 tisíc km, je celkem dost, ale hlavně - trasa byla vedena skutečně doslova kolem Evropy, takže kopírovala většinou pobřeží, nebo vedla nedaleko něj. Vyhýbali bychom se tak velkému množství zajímavých míst - a to by byla nepochybně škoda.

Trasu tedy teprve určíme a první varianta rozhodně nebude poslední; ve hře je velké množství faktorů a okolností, které mohou směr trasy ovlivnit a díky kterým také budeme muset celý plán průběžně upravovat až do finální podoby. Jedním z prvních, důležitých bodů na trase (ne-li úplně prvním), bude Brusel. Členové expedice "Praga goes to EU" by nepochybně těžce nesli, kdyby hlavní město Evropy objeli obloukem a nepořídili autentické snímky 'vejdy' pod Atomiem, neřku-li dokonce před budovou EP (ale to už je opět takový malý joke). J

zdroj: www.kolesqueeste.nl

Další body na trase se budou odvíjet podle důležitosti místa a podle toho, jak se nám tam bude / nebude chtít. J

Nejsme žádní začátečníci nebo cestovatelská embrya, a to včetně Martina, i když nutno podotknout, že má nacestováno nejméně. Na rozdíl od něj mě, kterému v pomyslném seznamu navštívených států, chybí jen Finsko a Irsko. Tedy - za předpokladu, že hovořím o západní Evropě.

Můj někdejší šéf s oblibou říkával - "Evropa končí v Hodoníně; za ním už je jen Balkán". Musím potvrdit, že v řadě případů měl pravdu - například když jsme kdysi ve firmě řešili potíže v celním řízení ve věci vývozu technologického celku kamsi do Běloruska. Nakonec jsme zjistili, že celý problém byl jen v jediném slovenském celníkovi, který si postavil hlavu, že bez úplatku zboží do režimu tranzitu nepropustí. Samozřejmě to neřekl takto otevřeně nám, ale jen řidiči kamionu, mezi čtyřma očima. Ovšem v okamžiku, kdy jsme věc začali řešit s cel- ním ředitelstvím v Bratislavě, najednou šlo všechno jako po drátkách... Připouštím, že podobných lidí je dost i směrem na Západ. Ovšem nikdo mi nevyvrátí přesvědčení, že čím více na východ, resp. jihovýchod, tím více fiktivních problémů - a také reálných rukou, natažených pro bakšiš!

Abych ale tak nekompromisně nezavrhoval Východ - byl jsem pracovně několikrát v Bělorusku, Polsko jsem procestoval také křížem-krážem, samozřejmě celé Slovensko a směrem na jihovýchod jsem se zastavil u tureckých, případně řeckých hranic. Musím trochu upravit své předchozí tvrzení, a sice v tom, že pokud jsem se setkal s obyčejnými lidmi, směrem na východ naopak roste jejich srdečnost a pohostinnost. Ovšem - nedej Bůh, že došlo k situaci, kdy jste cokoliv potřebovali od úřadů. Potom i ten nejmenší a naprosto bezvýznamný úředník se vám ze všeho nejdřív díval do ruky, jestli v ní máte balíček cigaret, nebo aspoň menší bankovku. Bohužel - úředník bezvýznamný (a většinou v nepřímé úměře k velikosti funkce i hloupý a arogantní), ovšem měl něco, co jste potřebovali, a sice - úřední razítko. A že si směrem na Východ na razítka potrpí, tentokrát v přímé úměře - čím víc na Východ, tím víc razítek - o tom snad se mnou polemizovat nebudete; s tím se nepochybně setkal každý, kdo tam byl.

Tomáš také procestoval Evropu křížem krážem za volantem malých i velkých náklaďáků a kamionů, svět šoférů poznal i z druhé strany - jako technik několika dopravních firem a dokonce řadu let pracoval jako externí redaktor pro motoristické časopisy, jako Svět motorů, nebo redaktor magazínu Flotila, pro který testoval nejnovější typy luxusních vozů na našem trhu. V současné době učí šoférská embrya, jak se mají stát skutečně profesionálními řidiči J...

Martin sice procestoval zatím "jen" Itálii a část Maďarska, ale má jiné, už uvedené přednosti, pro které je do našeho týmu jako ušitý na míru J...

Příště se vám pokusím předestřít - alespoň v základních bodech - kudy předběžně budeme plánovat trasu naší expedice.

*) pidimetr je jednotka, odvozená z metrické soustavy, přičemž 1 pm = 0,0025 m a navíc se jedná o jednotku velmi dynamickou, podléhající aktuálním vlivům a potřebám. Pidimetr vznikl pro potřebu expedice a nelze ji používat pro technické účely mimo tým této expedice - tedy za předpokladu, že ji používat nechcete. V opačném případě šíření této jednotky vítáme, ovšem odpovědnost za vzniklé následky nepřebíráme.
_____________________________________________________
reklama:
"Pražská továrna na automobily" - Praga
http://www.praga.cz/

[1] První impuls

To jsme takhle někdy začátkem července 2009 seděli s Tomášem na Zličíně v obchodním centru Metropole a probírali život, když přišla řeč na prázdniny, dovolenou, cestování... Ani ne snad s cílem vybrat nějaký konkrétní cíl, nebo dokonce - nedej Bože - jiný "stádní" způsob dovolené, organizované nějakou cestovkou na pokraji krachu (a tedy bez jistoty návratu zpoza hranic všedních dnů), ale jen na nás tak prostě působila sálající Praha za oknem. :)

Možná že právě vliv toho vedra způsobil nějaký zkrat mezi neurony v našich hlavách a padla památná věta - "A co takhle objet Evropu - a ne jen nějak 'obyčejně', osobákem, nebo s karavanem, ale jinak, nevšedně, třeba... skříňovou 'véeskou'!"

A bylo to venku. Prvních pár vteřin myšleno jako recese a vtip, další okamžiky zvažování a nakonec rozhodnutí - A PROČ NE?

Od toho okamžiku se začalo všechno odvíjet jedním směrem - opatřit si skříňovou Pragu V3S, kompletně ji zrekonstruovat, vybavit dostatkem náhradních dílů, uzpůsobit nástavbu k pobytu na dlouhou cestu, připravit trasu, zajistit potřebná povolení, zřídit v tuzemsku podporu pro případ nouze - a samozřejmě investovat hromadu peněz. Velkou hromadu...

Takže od prvních okamžiků víme, že to nebude jednoduché. Ale na druhou stranu také víme, že to bude něco naprosto nevšedního - a proto do toho jdeme. ;)
____________________________________

reklama:


METROPOLE  Zličín

centrum módy a zábavy J

• http://www.metropole.cz/